Kuba - Informace

Obecné

• Název: Kubánská republika
• Hlavní město: Havana
• Státní zřízení: socialistická republika s vládou jedné strany založené na idejích komunismu
• Rozloha: 109 886  km²  (105. na světě)
• Počet obyvatel: 11,2 milionů (73. na světě, z roku 2008)
• Hustota zalidnění: 102 obyv. ob. / km² (98. na světě)
• Jazyk: španělština
• Náboženství: ateisté, římští katolíci (54%); africká náboženství (17%), judaismus
• HDI: 0,802 (vysoký) (74. na světě, 2007)
• Měna: kubánské peso a peso convertible  - CUP a CUC (současný kurz dle ex.com (CUP) a (CUC))
• Nejvyšší bod: Pico Turquino (1974 m.n.m.)
• Časové pásmo: -5 GMT

Dějiny

    Před rokem 1492 Kubu obývaly indiánské kmeny Sibonejů, Tainů, Karibů a dalších. Ti byli v průběhu období španělské kolonizace prakticky vyhubeni a původní populace již na ostrově neexistují.

Španělská kolonizace

    V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, který pojmenoval Juana. V roce 1511 se na východě ostrova v oblasti Baracoa usadila první španělská kolonie pod vedením Diega Velázqueze. Kuba zůstala španělskou kolonií po následujících téměř 400 let.

    Otroctví, ve kterém žili černošští obyvatelé ostrova, bylo zrušeno roku 1886.

Boje za nezávislost

    Nezávislost na Španělsku byla vyhlášena 10. října 1868, vedla však k dlouhé válce a plné nezávislosti se země dočkala až později.

    V roce 1898 proběhla Španělsko-americká válka, ve které Španělsko ztratilo vládu nad Kubou, Portorikem a Španělskou východní Indií. Krátké období byla Kuba pod správou USA. Nezávislá Kuba byla vyhlášena 20. května 1902. USA si jako podmínku stažení svých vojsk udržely v pronájmu vojenskou základnu Guantánamo.

Kubánská republika

Fulgencio Batista, ze seržanta prezidentem

    V roce 1933 se k moci dostal seržant Fulgencio Batista y Zaldívar, který v zemi zavedl nejdříve relativně otevřenou vládu. Kubu v různých podobách kontroloval v letech 1933–1944 a poté opět 1952–1959.

    V období své první vlády Batista prosadil řadu sociálně laděných zákonů a byl znám dobrou spoluprací s odbory. Za druhé světové války vyhlásil válku Japonsku, Německu a Itálii, válečných operací se však Kuba přímo neúčastnila. V roce 1944 uspořádal v zemi svobodné volby, ve kterých zvítězil nastávající prezident Ramón Grau. Batista následujících 8 let žil v USA, domácí politiky se však účastnil na dálku a byl dokonce zvolen senátorem "v nepřítomnosti".

    Po návratu na Kubu v roce 1952 se rozhodl kandidovat na prezidenta. Před volbami však bylo jasné, že kandidující Batista skončí na slabém 3. místě. Batista se proto rozhodl jednat. Dne 10. března 1952 se zmocnil vlády v zemi vojenským pučem. Jeho následující vláda se již projevovala korupcí, policejní brutalitou, překaženými volbami v roce 1954 a zhoršující se ekonomickou situací. Havana se stala známým centrem gamblerů, prostituce a americké mafie.

    V této atmosféře vznikaly v zemi nejrůznější hnutí směřující ke svržení režimu a požadující svobodné volby. Jedním z nich byla i skupina kolem jistého Fidela Castra, syna statkáře z východu Kuby, která dne 26. července 1953 uskutečnila známý útok na kasárna Moncada. Castro byl po útoku zatčen, odsouzen a Batistou propuštěn na svobodu. Přestože útok byl neúspěšný, Fidela Castra, který se v té době marně snažil prosadit i jinde, zmedializoval. Později po něm Castro pojmenoval své Hnutí 26. července, základ budoucí nové Komunistické strany Kuby. Po propuštění Castro odcestoval do Mexika, kde budoval a cvičil jednotku, která se jednoho dne měla vylodit na Kubě.

    Přestože ke konci své vlády byl již Batista široce nenáviděným politikem, byla Kuba v období jeho vlády jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky. Míra gramotnosti obyvatelstva dosahovala těsně před jeho pádem necelých 80% a byla tedy vyšší než ve Španělsku té doby.

Kubánská revoluce a období socialismu

    V roce 1956 připlul do země Fidel Castro na známé jachtě Granma s cílem vyvolat revoluci proti režimu Fulgencia Batisty. Po vylodění na východě ostrova (Oriente) v zemi postupně vypukla tzv. Kubánská revoluce, která skončila roku 1959 vítězstvím revolucionářů. V čele revolučních jednotek stáli tzv. vousáči - "barbudos" Fidel Castro, Camilo Cienfuegos a Ernesto Guevara zvaný Che. Samotný Batista uprchl dne 31. 12. 1958 ze země.

    Fidel Castro vstoupil do Havany triumfálně 8. ledna 1959 s příslibem brzkých svobodných voleb. Ty se však již nikdy nekonaly. V té době sice ne každý předvídal, že se Kuba stane státem socialistického tábora, avšak Castrovi nejbližší spolupracovníci Ernesto Guevara a jeho bratr Raúl Castro byli již tehdy přesvědčenými marxisty.

    Původní Komunistická strana Kuby také nebyla hlavní složkou revolučního hnutí, byť její členové se v něm angažovali (např. Blas Roca, otec pozdějšího disidenta Vladimira Rocy). Tato strana se ještě před revolucí přejmenovala na Lidovou socialistickou stranu (PSP) a angažovala se spíše směrem k demokratickým změnám. Současná KSK proto není její přímou následovnicí, ale vyvinula se především z Castrova Hnutí 26. července, které pohltilo další revoluční organizace do tzv. ORI - Sloučené revoluční organizace. Do ORI vstoupila i původní historická (PSP). Sjednocená strana ORI se poté transformovala v PURSC (Sjednocená strana kubánské socialistické revoluce) a následně přejmenovala na novou Komunistickou stranu Kuby KSK v roce 1965. Ta měla od počátku šestičlenný sekretariát (F. Castro, R. Castro, O. Dorticos, C.R. Rodriguez, Blas Roca a Faure Chomón).

    Prezidentem země byl po rezignaci Manuela Urrutii krátce po revoluci zvolen Osvaldo Dorticós Torrado, který tuto funkci vykonával do konce roku 1976. Fidel Castro vedl první porevoluční vládu.

Invaze v Zátoce sviní

    Castro v té době neměl a priori v úmyslu rozkol se Spojenými státy, jeho cílem bylo vymanit se z jednostranné ekonomické závislosti na výrobě cukru, ekonomické závislosti na USA (které v té době např. kontrolovaly 40% produkce cukru) a těžbu veškerého nerostného bohatství Kuby. Výsledkem jeho politiky byl pravý opak - totální závislost na výrobě cukru, dolech a RVHP.

    V reakci na znárodnění majetku amerických firem na Kubě v srpnu 1960 vyhlásily USA v říjnu téhož roku embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu, které dále posílily v únoru 1962.

    Další ránu vztahům mezi Kubou a USA dalo ozbrojeném vylodění exilových Kubánců původně podporovaný CIA v zátoce Sviní v dubnu 1961. Ta je během vlády prezidenta Eisenhowera také z valnou měrou vyzbrojila. Přípravy na invazi však narušily volby v USA. Po zvolení prezidenta Kennedyho však nová vláda USA původně přislíbenou rozsáhlejší pomoc odmítla. Invaze se dokonce na základě rozhodnutí nového prezidenta byla nucena konat provizorně bez přislíbené letecké podpory. Kubánská vojska při střetu na ostrově naopak již tehdy masivně využívala východoevropské zbraně včetně československých a invazi během tří dnů překonala. Tento pokus o svržení režimu na Kubě tedy skončil neúspěšně. Československé zbraně té doby najdete i v muzeu na pláži Girón.

Kubánská krize 1962

    Poté, co USA rozmístili rakety středního doletu v Turecku a Fidel Castro požádal SSSR o ochranu před americkou agresí, rozhodlo sovětské vedení v čele s Nikitou Chruščovem tajně rozmístit na Kubě jaderné rakety. Na leteckých snímcích pořízených americkou CIA 16. října 1962 bylo zjištěno, že Kubánci staví odpalovací rampy pro rakety. 18. října se americký prezident John Fitzgerald Kennedy dozvěděl, že k ostrovu již míří sovětský konvoj s raketami. Po zvážení možných reakcí — mj. invaze na Kubu nebo bombardování odpalovacích ramp — se USA rozhodly vyhlásit 22. října námořní blokádu Kuby. Hned následující den změnily sovětské konvoje směr a 26. října 1962 Nikita S. Chruščov oficiálně oznámil, že SSSR stáhne své rakety pod kontrolou OSN, pokud se USA zavážou neprovést invazi na Kubu a stáhnou rakety středního doletu z Turecka. Touto dohodou byla dne 28. října 1962 hrozící jaderná krize ukončena a USA se zavázaly, že nepodniknou ani nepodpoří žádné vojenské akce vedoucí ke svržení diktátorského režimu rodiny Castrů.

Případ Ernesto Guevara

    Che Guevara se poté, co se angažoval v masových popravách, stal výcvikovým náčelníkem armády, šéfem Národní banky a od roku 1961 ministrem průmyslu.

    Byl jedním z hlavních nositelů problematické koncepce morálních, nikoliv finančních pracovních stimulů (tedy pracovat pro "potěšení" z práce, nikoliv pro peníze), která způsobila značné potíže místní ekonomice. V roce 1965 odjel vyvolat revoluci do afrického Konga a po krátkém návratu na Kubu přes Československo odcestoval s cílem vyprovokovat revoluci do Bolívie. Oba pokusy bez podpory místního obyvatelstva selhaly.

    Ernesto Guevara byl indiány v Bolívii udán a 7. října 1967 byl bolivijským vojskem, které již tehdy spolupracovalo s USA, zajat. Bolivijský prezident René Barrientos vydal dne 9. října rozkaz k popravě Guevary. Tento rozkaz byl proveden bolivijským vojákem Félixem Rodríguezem i přesto, že vláda USA s ním nesouhlasila a požadovala Guevaru převézt do Panamy k výslechu.

    Guevarův odjezd z Kuby a problematický vztah ke stále dominantnějšímu Fidelu Castrovi je dosud středem dohadů. Po jeho smrti se jeho jméno na Kubě stalo symbolem Kubánské revoluce a tento mýtus je kubánskými vládci živen dodnes.

Současná Kuba po pádu Železné opony

    Po rozpadu SSSR na začátku 90. let a ukončení sponzorování země v rámci RVHP se země  propadla do hluboké ekonomické krize.

    V roce 2004 se začaly objevovat vážné spekulace o zdraví Fidela Castra, které byly posléze potvrzeny pozváním španělského lékařského týmu na ostrov. Lékaři byli nuceni konstatovat chybnou léčbu po odoperování části tlustého střeva kubánskými lékaři, Castra však po značném úsilí zachránili. V roce 2006 byl oslabený a nemocný Fidel Castro nucen abdikovat a prezidentské pravomoci převzal muž číslo 2 a Fidelův bratr Raúl Castro. Fidel Castro si však ponechal funkci generálního tajemníka ÚV KSK.

Geografie

    Kuba je největším ostrovem souostroví Velké Antily. Hlavní ostrov (15. dle velikosti na Zemi) se táhne v délce 1200 km a místy je široký až 190 km. Většinu jeho povrchu zaujímají nížiny. Pouze na západě, ve středu a na východě ostrova se povrch zvedá do výšky. V této lokalitě se vyskytují oblasti, kde se vytvořily zajímavé krasové útvary. Na jihovýchodě ostrova se podél pobřeží táhne pohoří Sierra Maestra. V tomto pohoří se nachází i nejvyšší hora ostrova, Pico Turquino, která je vysoká 1974 m n. m. Bažinaté oblasti se nacházejí pouze na poloostrově Zapata. U pobřeží se často nacházejí korálové útesy a atoly. Stát Kuba je tvořen přibližně čtyřmi tisíci malých ostrovů a ostrůvků. Druhý největší kubánský ostrov Isla de la Juventud (ostrov Mládeže) se nachází na jih od západní části hlavního ostrova.Ostrovy jsou rozděleny do dvou kategorií. Ty, které mají přírodní zdroj pitné vody se nazývají Isla a druhé bez zdroje pitné vody Caya.

Podnebí

    Ostrov leží v tropech. Celoročně jej ovlivňují větry, které se nazývají pasáty. Průměrná celoroční teplota se pohybuje okolo 25 °C. Teplota mořské vody u pobřeží zpravidla neklesá pod 24 °C. Nejvydatněji prší v říjnu, listopadu a květnu. V nížinách ročně spadne 600 – 1200 mm srážek, v horách bývají tyto hodnoty až dvojnásobné. Koncem léta a na podzim se v oblasti vyskytují cyklóny.

Flora a fauna

    Kvůli izolaci od pevniny na ostrově žije či roste značné množství endemických živočichů, ptáků a rostlin.

    Malé části území ostrova pokrývají savany. Nepříliš husté lesy tvoří stromy z čeledi bobovitých ("akáty"), kubánské borovice a palmy - především palma královská. Na východě se rozprostírají tropické lesy, na pobřeží rostou porosty mangrove. V zemi rostou i vzácné karibské cykasy, jejichž nejleopší sbírku v ČR najdete v Botanické zahradě Liberec.

    Značná část ostrova je obdělávána a řízeně zemědělsky využívána, byť ne zcela úspěšně. Velká část orné půdy je zarostlá plevelem, tzv. marabu (Dichrostachys cinerea, Marabou-thorn).

Obyvatelstvo

    Kuba je etnicky velmi jednolitá, obývají ji španělsky mluvící Kubánci, které rasově tvoří především běloši 65,5 %, mulaté 24,86 % a černoši 10,08 %. V zemi žije značná - až 1% - čínská menšina obývající v Havaně vlastní čínskou čtvrť.

    Původní indiánské kmeny byly v průběhu španělské kolonizace vyhubeny a původní populace již na ostrově neexistují, byť někteří obyvatelé se stále hlásí ke své indiánské krvi.

Cestovní ruch

    Zastavení půjček od zemí socialistického bloku na počátku 90. let a prudký propad vlastní ekonomiky donutil Kubu otevřít se více zahraničním turistům. Nejznámějším letoviskem je Varadero a nejnavštěvovanějším městem je pochopitelně Havana, blízký Trinidad, které obě náleží na seznam UNESCO a také nedaleká oblast Viñales v oblasti Pinar del Río. Řada turistických oblastí tvoří zóny zakázané pro běžné obyvatelstvo. Zde nezaměstnaní či nežijící Kubánci do nich mají zakázán přístup, oblasti jsou určeny pouze pro turisty a vrcholné politiky. V zemi existuje i řada rekreačních míst pro politiky vládnoucí strany, které jsou Kubáncům i turistům uzavřeny (např. nedaleko elektrárny v Nuevitas, postavené českými firmami). Část historických center byla v posledních letech opravena.

    Po ulicích jezdí, jako taxi, americké vozy vyrobené v 50.-60. letech a držící pohromadě často s využitím sovětských aj. dílů, sovětské lady a nová vozidla Peugeot, Volkswagen, Mercedes, Toyota, Škoda Fabia a Škoda Octavia. Jako taxi lze zajistit i koňské drožky a malé motorové tříkolky - Kokotaxi. Dálnice a hlavní silnice jsou v přijatelném stavu.

    Do země létá přes 100 leteckých společností, zejména charterového charakteru. V roce 1944 byla v Havaně založena mezinárodní letecká asociace IATA. Hlavní pravidelná spojení: Air France, Iberia, Cubana, Martin Air, Mexicana, Condor, Air Europe. Hlavní mezinárodní letiště: Havana, Varadero, Holguín, Santiago de Cuba

    Organizovaní turisté jsou přepravováni převážně klimatizovanými autobusy Yutong. Orientace v hromadných dopravních prostředcích je na dodávky z Číny, tak jako celé hospodářství. Individuální turisté si mohou pronajmout osobní automobily, většinou Škoda Fabia, Toyota Yaris, Peugeot 206. K dispozici jsou i kvalitní Audi TT, A6 a pod. Ceny pronájmu automobilů jsou vyšší než je ve světě zvykem. Cena benzínu a nafty odpovídá světové ceně (k 13.10. 2008 je to 1,50 CUC(29 Kč)/litr olovnatého benzínu 94 oktanu). Bezolovnatý benzín na ostrově neexistuje.

    Po ostrově lze cestovat do většiny oblastí autem, na motorce i na kole, možnosti přespání jsou omezené na oficiální hotely a soukromé ubytovací zařízení. Ubytovávání je omezeno přísnou kontrolou obyvatel a vzájemným udáváním (přísné tresty za soukromé ubytování cizince, pokud dotyčný nemá příslušnou licenci, s cenou 15-30 CUC za pokoj). Ubytování cizího hosta tak může být pro hostitele relativně riskantním projektem. Na venkově jsou především ovoce a zelenina, velmi levné, v případě masa a rybích výrobků již je dostupnost problematičtější.

    Lidé jsou veselí a přívětiví. Problém při vytváření běžných mezilidských vztahů při návštěvě ostrova samozřejmě komplikuje značný vliv propagandy na řadu Kubánců, dále všudypřítomné vzájemné udávání a samozřejmě také dramatický rozdíl v příjmech mezi Kubánci (5-15 € za měsíc) a cizinci.

    Lidé bydlí téměř zdarma v domech často zabavených původním majitelům. Na základní potraviny ve velmi omezeném množství dostávají od státu za nízké částky příděl ve formě lístků. Na okraji Havany existují dobře ukryté "slumy", ale převládají zděné nebo panelové domy a domky. Na vesnicích je značná část domů dřevěných. Znalost angličtiny v hlavních turisticky atraktivních oblastech je přijatelná, mimo ně je třeba mluvit španělsky.

    Bezpečnost na celém ostrově, nejen v turistických destinacích, je slušná. Významně se rozšiřují se drobné krádeže a přepadení.

 [Zdroje: cs.wikipedia.org]

Neváhejte nás kontaktovat poptávkovým formulářem nebo telefonicky. Nejsme omezeni pouze nabídkou na internetu a rádi Vám vyjdeme vstříc! tel.: 224 934 775,224 934 936 

Jméno a příjmení E-mail Telefon Požadované datum odjezdu Počet dní Požadovaný způsob dopravy autobusem letecky vlastní Počet dospělých Počet dětí Počet pokojů Poznámka Zde doplňte další informace (věk dětí, požadovaný počet lůžek na pokoji, zvolený typ stravování, zdravotní omezení apod.)     Opište kontrolní kód Kontrolní kód