Kambodža - Informace

Obecné

• Název: Království Kambodža
• Hlavní město: Phnompenh
• Státní zřízení: konstituční monarchie
• Rozloha: 181 040 km²  (89. na světě)
• Počet obyvatel: 14,6milionů (66. na světě, z roku 2008)
• Hustota zalidnění: 83 obyv. ob. / km² (116. na světě)
• Jazyk: khmerština (úřední), mezi vzdělanějšími obyvateli běžná znalost francouzštiny, případně angličtiny
• Náboženství: buddhisté 90 %, muslimové 2 %, ostatní, zejm. křesťané
• HDI: 0,575 (střední) (136. na světě, 2007)
• Měna: rihel - KHR (současný kurz dle xe.com)
• Nejvyšší bod: Phnom Aural   (1813 m.n.m.)
• Časové pásmo: +7 GMT

Dějiny Kambodže

    Do 9. století bylo území dnešní Kambodže pod nadvládou hinduistických království - nejprve Fu-nan (68-550), poté Čen-la (550-802).

    Následovalo období říše Angkor, která dosáhla největšího rozkvětu v 10. - 13. století. Jednalo se již o buddhistickou říši. Z tohoto období pochází i nejznámější kambodžská památka – chrám Angkor Vat postavený ve 12. století, který je dodnes zdrojem přílivu turistů – spolu s khmérským vězením Tuol Sleng je nejnavštěvovanější kambodžskou památkou.

    Zánik říše způsobily útoky Vietnamu a Siamu (dnešní Thajsko), které byly podnětem k rozvoji typické xenofobie Kambodžanů vůči těmto dvěma říším, především k Vietnamu, což mělo sehrát výraznou roli později. V první polovině patnáctého století se pak Kambodža stala na Vietnamu a Siamu již plně závislou.

Pod ochranou Francie

    Útoky ovšem nepřestaly, a tak Kambodža (její král Norodom) požádala o francouzskou ochranu, pod kterou se dostala roku 1863. O několik let později, v roce 1887, se stala součástí Francouzské Indočíny.

    Během druhé světové války se Kambodže povedlo částečně se z francouzského vlivu vymanit. Po porážce Francie v roce 1940 došlo roku 1941 také k japonské okupaci kambodžského území. V tomtéž roce nastoupil na trůn král Norodom Sihanuk, pro Kambodžu jedna z nejdůležitějších osobností druhé poloviny století. Francouzi se koncem války dostali v Indočíně i v Kambodži zpátky k moci.

    V roce 1946 Kambodža získala svou první ústavu, která je velmi podobná ústavě Čtvrté francouzské republiky. Jejím autorem byl princ Sisowath. V jejím důsledku dostalo Národní shromáždění větší pravomoci než král. Francouzi s ústavou souhlasili, jelikož Národnímu shromáždění nedávala některé pravomoci (například finanční nezávislost nebo samostatnou zahraniční politiku).

Nezávislost a Sihanukova éra

    Plnou nezávislost získala Kambodža od Francouzů až roku 1953 pod podmínkou, že zde proběhnou demokratické volby. Absolutním vítězem se v nich stala strana prince Sihanuka. Ta získala všechna křesla. Podle ústavy se však panovník nesměl aktivně účastnit politiky. Proto se Sihanuk vzdal panovnického titulu ve prospěch svého otce, aby se sám mohl angažovat. Toto vzdávání se trůnu ve prospěch otce či matky Norodom Sihanuk opakoval několikrát během své kariéry. Proto byl občas králem (kdy kraloval, ale nevládl) a občas princem (kdy se naopak účastnil aktivně na vládnoucí politice země).

    Následujících sedmnáct let se obvykle nazývá jako Sihanukova éra, jež se s výjimkou posledních několika let vyznačovala politickou stabilitou a jistým ekonomickým pokrokem. V zahraniční politice usiloval princ Sihanouk o zdánlivě neutrální politiku, zaměřenou na získání zahraniční pomoci a udržení kambodžské nezávislosti vůči svým proamerickým sousedům Thajsku a jižnímu Vietnamu. Tato politika ho však zavedla do spojenectví s komunistickou Čínou a k silnější vazbě na státy sovětského bloku.

    Na domácí scéně pak kladl Sihanouk důraz na velkolepou minulost Kambodže, její významné postavení v rozvojovém světě a na svou vlastní nepostradatelnost. Sám svou politickou směsici nazýval „buddhistický socialismus“.

    Na konci 60. let se v zemi začali velmi výrazně projevovat tzv. Rudí Khmérové, v čele s Pol Potem.

Lon Nolova Khmérská republika a občanská válka

    V roce 1970 se do čela země dostala proamerická vláda vedená generálem Lon Nolem, který měl s králem značně problematické vztahy. Když počátkem ledna 1970 král Sihanuk odletěl do Francie na léčení, došlo postupně k dalšímu vyhrocení vztahů, který rychle směřoval k převratu.

    Dne 11. března 1970 (mj. v době plánované Sihanukovy cesty z Francie do ČSSR) byly nejdříve davem zdemolovány obě vietnamské ambasády v zemi v reakci na rozsáhlou přítomnost a vojenské operace minimálně 40.000 vietnamských jednotek Vietminhu a prokomunistického partyzánského Vietcongu v Kambodži. Dne 17. března 1970 obě komory parlamentu a vláda přijaly rozhodnutí o zbavení Norodoma Sihanuka funkce hlavy státu. Dne 9. září 1970 pak generál Lon Nol vyhlásil v Kambodži republiku s názvem "Khmérská republika", kde převzal funkci hlavy státu. Výkonným premiérem se stal ambiciozní Sirik Matak podporovaný USA. Po rozpuštění parlamentu 10. března 1972 proběhly v zemi 4. června 1972 volby.

    V průběhu války ve Vietnamu do Kambodži vstoupila severovietnamská komunistická vojska, která spolu s Vietcongem zemi používala jako své zázemí pro boje proti Jižnímu Vietnamu. Vietnamci postupně vstoupili i do ozbrojeného konfliktu s kambodžskou armádou, pevně kontrolovali území na severu a jihu země a řadu měsíců drželi v obklíčení i samotný Phnom Penh. Obsazená území se prakticky vylidnila poté, co obyvatelstvo uprchlo do Pnom Penhu a dalších velkých měst, které byly většinou pod kontrolou vlády.

    V zemi současně probíhal konflikt s početně menšími jednotkami ultrakomunistických Rudých Khmérů.

    Vládní vojskou bylo podporováno ze strany USA, přičemž části Kambodže byly bombardovány i v rámci válečného konfliktu ve Vietnamu s cílem narušit zásobování jak vietnamských jednotek tak i Rudých Khmérů. Kobercové bombardování ze strany USA však dle analytiků mělo svůj podíl i na vstupu hladového obyvatelstvo do náručí Rudých Khmérů. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Pnompenhu.

    V roce 1975 již vláda stále nemocnějšího Lon Nola, která se mezitím zbavila neoblíbeného Sirika Mataka, nekontrolovala o mnoho více než hlavní město, do kterého uprchla řada obyvatel vyhladovělé země.

    Levicový král Sihanuk žil po převratu v exilu v Číně, odkud podporoval Rudé Khméry. Sliboval si od nich, že se s Lon Nolem vypořádají.

Rudí Khmérové

    Ozbrojený boj Rudých Khmérů postupně získal podporu značné části obyvatelstva. Díky ní se Rudí Khmérové dostali do čela země, když v dubnu 1975 obsadili hlavní město Phnompenh. Tehdy ze dne na den změnili tvář a z osvoboditelů se stali vrazi. Jedním z jejich prvních rozhodnutí byla poprava většiny vládních činitelů a významných osobností na místním stadionu včetně Sirik Mataka, v té době již zbaveného funkcí. Lon Nolovi se podařilo uprchnout do USA. Několikaletá krutovláda Rudých Khmérů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí.

    Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmérové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Ze škol vznikala vězení (např. S-21 Tuol Sleng v Phnom Penhu - dnes muzeum), kde docházelo ke krutému mučení věznů, jež byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na tzv. "vražedných polích".

    Rudí Khmérové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Trest smrti byl vykonáván i za nošení brýlí (tzv. buržoazní intelektualismus). Postupně byly rušeny rodiny, lidé byli nuceni žít ve skupinách, společně pracovat, společně se stravovat a společně se po práci politicky školit. Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města (včetně dříve milionového Phnom Penhu) vylidněna, zrušen přístup k informacím. Pol Pot utajoval i vládu vlastní země, až v roce 1977 připustil existenci tajnůstkářské vládnoucí skupiny zvané Angkar. Obyvatelé tak neznali představitele své země, nevěděli, co se děje za hranicemi.

    Rudí Khmerové na konci své vlády zaútočili i na Vietnam. Ten však útoky odvrátil a vietnamská vojska pronikla do Kambodže.

Vietnamská invaze

    V roce 1979 Kambodžu od Rudých Khmérů osvobodila vietnamská invaze. Krutovládě učinili Vietnamci přítrž a pak zemi dlouhých deset let kontrolovali. Po rozpadu Sovětského bloku v roce 1989, ztrácí Sovětský svaz svůj vliv, což v důsledku pro Kambodžu a Vietnam znamená , že podpora, která odtamtud přicházela byla minimalizována. Vietnam si již nemohl dovolit tuto okupaci a stáhl vojsko. Ještě předtím ale provedl v Kambodži několik reforem: legalizace soukromého majetku, změna vlajky a opětovné stanovení buddhismu státním náboženstvím. Rychlé otevření ale způsobí ekonomické ztráty (dřevo, drahokamy putují do Thajska a Vietnamu).

Svobodné volby

    V roce 1991 dochází v Paříži k sepsání dohody o konání demokratických voleb v Kambodži. OSN tyto volby roku 1993 zasponzorovala a dohlédla na jejich průběh. Do Kambodže byl vyslán kontingent vojsk OSN UNTAC. Během pobytu vojsk došlo k nebývalému rozmachu prostituce. Kambodžané volili proti ozbrojené vládě, která byla u moci. Nejvíce křesel získala Roajalistická strana vedená princem Norodomem Ranariddhem. Zemi začal hrozit ozbrojený konflikt s představiteli Lidové revoluční strany Kambodže (dnes známá jako Kambodžská lidová strana včele s premiérem Hun Senem), která měla do té doby moc. Výsledek voleb nebyl respektován a v zemi byla nastolena vlády dvou premiérů současně. Roajalisté i původní ozbrojená vláda vládli ruku v ruce. Druhým prvním ministrem (second prime minister) se stal bývalý vysoký kádr Rudých Khmérů, Hun Sen, který se nakonec prvního prvního ministra (first prime minister) prince Norodoma Ranariddha z vlády odstranil a upevnil svou pozici. U vlády je dodnes, již jako jediný první ministr.

Současná Kambodža

    Smrtí Pol Pota v roce 1998 přestalo hnutí Rudých Khmérů existovat, ještě dříve však král Norodom Sihanuk zamítl návrhy amnestie představitelům vedení hnutí. Všichni členové Rudých Khmerů se snaží dnes integrovat do demokratické společnosti. Zemi však vládne premiér Hun Sen, jeden z bývalých vysokých představitelů Rudých Khmérů.

    Pro poslední představitele dnes už neexistujícího hnutí Rudých Khmérů byl prosazován mezinárodní soud, který se však neuskutečnil. Zabránili mu především právě ti bývalí vysoce postavení Rudí Khmérové, kteří jsou i dnes ve státních funkcích.

    Král Norodom Sihanuk, který v průběhu více než šesti desetiletí povětšinou stál v čele země ať už jako král, předseda vlády či prezident (krátce byl formální hlavou státu i za Rudých Khmérů a Kambodža tak vlastně byla první komunistickou monarchií na světě) v roce 2004 pro chatrné zdraví abdikoval.

Český student Norodom Sihamoni králem

    Novým panovníkem byl 14. října 2004 vybrán (v Kambodži není trůn automaticky dědičný) Sihanukův mladší syn Norodom Sihamoni, který mimo jiné hovoří plynně česky, neboť dlouhá léta studoval v Praze a žil třináct let v Československu. Stát se dodnes dostává z problémů, kriminalita je běžnou součástí každodenního života.

Obyvatelstvo

    Na rozdíl od svých sousedů má podle oficiálních statistik Kambodža velmi homogenní složení obyvatelstva, 90% obyvatelstva tvoří Khmérové, dále jsou tu Vietnamci (5%),Číňané (1%), Thajci a Čamové. Zbytek populace se skládá z více než 20 různých etnických skupin, z nichž většina jsou malé skupiny původních indiánských obyvatel, známých dohromady jako Khmer Loeu, kteří žijí v izolovaných horských oblastech.

    Ve skutečnosti v Kambodži žije mnohonásobně více Vietnamců a Číňanů, i když neoficiálně. Nekontrolovatelnou migraci umožňuje vysoká korupce pohraničních úředníků. Vietnamci a jiní Asiaté ve velkém vstupují na území Kambodži bez jakéhokoli dokladu, vstupenkou je pětidolarová bankovka.

    Přes 96 % všech Kambodžanů vyznává thérávádový buddhismus, který se zde vyskytuje téměř od počátku říše Angkor v 9.století. Předtím toto území okupovala hinduistická království. Jen něco okolo 2 % (především Čamové) jsou muslimové. Úředním jazykem je khmerština, dříve se zde hovořilo i francouzsky, jakožto jazykem bývalých kolonizátorů. Dnes je francouzština na ústupu ve prospěch pomalu se rozšiřující angličtiny. Gramotnost obyvatel jen o něco málo přesahuje 70% (mnohem nižší u žen), což představuje jeden z hlavních faktorů bránících většímu rozvoji země. Průměrná naděje na dožití dosahuje necelých 62 let, přičemž u žen je vyšší než u mužů (ž/m – 64/60). To ovlivňuje i velmi vysoká úmrtnost na AIDS. Na rozvoji AIDS má nejvyšší podíl velmi rozšířená prostituce v zemi.

[Zdroj: cs.wikipedia.org]

Neváhejte nás kontaktovat poptávkovým formulářem nebo telefonicky. Nejsme omezeni pouze nabídkou na internetu a rádi Vám vyjdeme vstříc! tel.: 224 934 775,224 934 936 

Jméno a příjmení E-mail Telefon Požadované datum odjezdu Počet dní Požadovaný způsob dopravy autobusem letecky vlastní Počet dospělých Počet dětí Počet pokojů Poznámka Zde doplňte další informace (věk dětí, požadovaný počet lůžek na pokoji, zvolený typ stravování, zdravotní omezení apod.)     Opište kontrolní kód Kontrolní kód