Indonésie - Informace

Obecné

• Název: Indonéská republika
• Hlavní město: Jakarta
• Státní zřízení: republika
• Rozloha: 1 919 440 km² (15. na světě)
• Počet obyvatel: 231 369 500 (4. na světě, odhad z roku 2009)
• Hustota zalidnění: 120 ob. / km² (89. na světě)
• Jazyk: indonéština (úřední, standardizovaná forma malajštiny), angličtina, nizozemština, velké množství místních jazyků, z nichž nejpočetnější je javánština
• Náboženství: muslimové 88 %, protestanti 5 %, římští katolíci 3 %, hinduisté 2 %, buddhisté 1 %, jiní 1 % (1998)
• HDI: 0,726 (střední) (109. na světě, 2007)
• Měna: indonéská rupie – IDR (současný kurz dle ČNB)
• Nejvyšší bod: Puncak Jaya (4884 m.n.m.)
• Časové pásmo: +7, +8, +9 GMT

Historie

    Austronésané, kteří v současnosti tvoří většinu populace, migrovali do jihovýchodní Asie z Taiwanu. Do Indonésie dorazili okolo roku 2000 př.n.l. a s rozšiřováním po souostroví začali vytěsňovat domorodé melanéské obyvatelstvo do oblastí na východě. Díky ideálním podmínkám pro zemědělství a zvládnutí pěstování rýže okolo roku 800 př.n.l. se mohly rozvíjet vesnice a města, které nakonec daly základ prvním královstvím existujícím asi od roku 100 n.l. Díky strategickému umístění Indonésie rostl jak obchod mezi ostrovy, tak i mezinárodní obchod. Obchodní spojení s Indií a Čínou bylo navázáno několik století př.n.l. Od té doby hrál obchod v indonéské historii zásadní roli.

    Od sedmého století n.l. existovalo a prosperovalo mocné království Šrívidžaja, které bylo ovlivněno buddhismem a hinduismem, které do něj byly přineseny díky intenzivním obchodním vztahům s okolím. Mezi osmým a desátým stoletím na Jávě prosperovaly a následně upadly dvě mocné zemědělské dynastie, buddhistická Sailendra a Hinduistická Mataram. Obě vybudovaly okázalé náboženské památky, Sailendra vybudovala Borobudur a Mataram za sebou zanechala Prambanan. Ve 13. století vzniklo na východě Jávy hinduistické království Majapahit a za vlády panovníka Gajaha Mady se jeho vliv rozšířil do většiny Indonésie. Toto období je někdy označováno za „zlatou éru“ indonéských dějin.

    Ačkoliv muslimští obchodníci poprvé navštívili jihovýchodní Asii v období raného islámu, první doklady o islamizaci obyvatelstva sahají teprve do 13. století na sever Sumatry. Další indonéské oblasti začaly postupně přebírat islám, který se do konce 16. století stal dominantním náboženstvím na Jávě a Sumatře. Ve většině případů se islám smísil s existující kulturou, čímž vznikla dominantní forma indonéského islámu. První Evropané přistáli v Indonésii v roce 1512, kdy se portugalští obchodníci, které vedl Francisco Serrão, pokusili ovládnout zdroje muškátového oříšku, hřebíčku a kubéby na Molukách. Britští a Holandští obchodníci jej brzy následovali. V roce 1602 vznikla Holandská Východoindická společnost a stala se dominantní evropskou silou. Zanikla po bankrotu v roce 1800 a nizozemská vláda prohlásila Holandskou východní Indii za svou kolonii.

    Po většinu koloniálního období byla nizozemská kontrola souostroví mimo pobřežní pevnosti minimální. Až na začátku 20. století se nizozemský vliv rozšířil po celém území dnešní Indonésie. Nizozemskou vládu ukončila Druhá světová válka a japonská invaze a následná okupace Indonésie, které podnítily k aktivitě dříve potlačované hnutí za nezávislost. Dva dny po japonské kapitulaci v srpnu 1945 vyhlásil Sukarno, vlivný nacionalistický lídr, nezávislost Indonésie a byl jmenován jejím prezidentem. Nizozemsko se pokusilo opětovně získat kontrolu nad Indonésií a ozbrojený a diplomatický boj skončil v prosinci 1949, kdy Nizozemsko pod mezinárodním tlakem uznalo indonéskou nezávislost.

    Sukarno posunul zemi od demokracie k autoritářské vládě a udržoval se u moci balancováním mezi opozicí tvořenou armádními složkami a Komunistickou stranou Indonésie. Pokus o puč 30. září 1965 byl potlačen armádou, která rozpoutala násilnou protikomunistickou kampaň. Ta si vyžádala mezi 500 tisíci až milionem obětí a vedla k rozprášení komunistické strany. Velitel armády, generál Suharto, vytlačil politicky oslabeného Sukarna a v březnu 1968 byl jmenován prezidentem. Jeho vláda „Nového řádu“ byla podporována Spojenými státy a otevřela Indonésii zahraničním investicím, které byly hlavním důvodem tří desetiletí nepřetržitého ekonomického růst. Autoritářská vláda „Nového řádu“ byla ovšem obviňována z korupce a potlačování opozice.

    V letech 1997 a 1998 byla země zasažena Asijskou finanční krizí, která vedla k propadu popularity vlády a masivním protestům. Suharto 21. května 1998 rezignoval. V roce 1999 se od Indonésie po pětadvacet let dlouhé okupaci spojené s represí místního obyvatelstva, která byla mezinárodním společenstvím odsuzována jako brutální, odtrhl Východní Timor. Demokratizační proces po Suhartově rezignaci obsahoval například program vedoucí k větší autonomii regionů. V roce 2004 se konaly první přímé prezidentské volby. Politická a ekonomická nestabilita, sociální napětí, korupce a terorismus však demokratizaci zpomalují. Ačkoliv jsou vztahy mezi různými náboženskými a etnickými skupinami většinou dobré, v některých oblastech zůstává násilí významným problémem. Politická dohoda o ukončení konfliktu na Acehu byla dosažena roku 2005.

Administrativní členění

    Indonésii tvoří 33 provincií, z nichž pět disponuje speciálním statusem. Každá provincie má svá zákonodárná tělesa a guvernéra. Provincie se dělí na regentství (kabupaten) a města (kota), které jsou tvořeny subdistrikty (kecamatan) a ty dále seskupeními vesnic (desa nebo kelurahan). Po přijetí legislativy garantující regionální autonomii v roce 2001 se regenství a města stala klíčovými administrativními složkami státu, protože poskytují většinu veřejných služeb. V čele vesnické správy stojí volený starosta (lurah nebo kepala desa), který ovlivňuje záležitosti běžného života ve vesnici.

    Provincie Aceh, Jakarta, Yogyakarta, Papua a Západní Papua disponují širšími legislativními pravomocemi a vyšší mírou autonomie na centální vládě než zbývající provincie. Vláda na Acehu disponuje například právem vytvořit vlastní právní řád a v roce 2003 zavedla nový, založený na islámském právu šaría. Yogyakarta získala speciální status jako formu uznání za svou vůdcovskou roli v podpoře indonéských republikánů během Indonéské revoluce. Papua, dříve označovaná jako Irian Jaya, obdržela speciální status v roce 2001. Jakarta je hlavním městem země.

Geografie

    Indonésii tvoří 17 508 ostrovů z nichž je asi 6000 obydlených. Ostrovy se rozkládají na obou stranách rovníku. Největšími jsou Jáva, Sumatra, Kalimantan (indonéská část Bornea), Nová Guinea (sdílená s Papuou-Novou Guineou) a Sulawesi. Na pevnině sousedí Indonésie s Malajsií na ostrovech Borneo a Sebatik; s Papuou-Novou Guineou na ostrově Nová Guinea a s Východním Timorem na ostrově Timor. Na severu sousedí přes mořské úžiny též s Filipínami a Singapurem a na jihu s Austrálií. Hlavní město Jakarta se nachází na Jávě a je největším městem Indonésie. Dalšími velkými městy Indonésie jsou Surabaya, Bandung, Medan a Semarang.

    S rozlohou 1 919 440 km² je Indonésie šestnáctou největší zemí světa. Průměrná hustota zalidnění je 134 osob na km², což řadí Indonésii na 79. místo na světě, ale na Jávě, nejlidnatějším ostrově světa, dosahuje hustota zalidnění 940 osob na km². Nejvyšší horou země je s výškou 4884 m Puncak Jaya na ostrově Nová Guinea. Jezero Toba je díky rozloze 1145 km² největším indonéským jezerem. Největší řeky, například Mahakam a Barito, se nacházejí na ostrově Kalimantan a slouží jako významné dopravní cesty spojující sídla na svých březích.

    Jelikož se Indonésie nachází na okrajích Pacifické, Eurasijké a Australské tektonické desky, vzniklo na jejím území mnoho sopek, z nichž je přibližně 150 aktivních, a dochází zde k častým zemětřesením. Výbuchy sopek Tambora a Krakatoa v 19. století jsou známy pro svou devastující sílu. Exploze supervulkánu Toba před asi 70 tisíci lety byla jednou z největších známých sopečných erupcí a katastrofou s globálními dopady. Mezi poslední význámé přírodní katastrofy patří zemětřesení a následné tsunami v roce 2004, které si vyžádalo přes 150 tisíc obětí a zemětřesení na ostrově Yogyakarta v roce 2006. Sopečný prach má na druhou stranou pozitivní vliv na úrodnost půdy a umožňuje nadprůměrně vysoké zalidnění.

    Díky poloze na rovníku se v Indonésii projevuje tropické klima s obdobími sucha a monzunů. Průměrné roční srážky dosahují v nížinách 1780 - 3175 mm a až 6100 mm v horských oblastech. Nejvíce srážek je zaznamenáváno v horských oblastech na západním pobřeží Sumatry, na západě Jávy, na Kalimantanu, Sulawesi a Nové Guinei. Průměrná vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 80 %. V průběhu roku se teploty mění jen mírně, například v Jakartě se pohybují mezi 26 až 30 °C.

Životní prostředí

    Díky velikosti, tropickému klimatu a souostrovnímu charakteru dosahuje indonéská příroda druhé nejvyšší míry biodiverzity na světě (po Brazílii). Indonéská flora je směsicí asijských a australských druhů. Ostrovy Sundského šelfu (Sumatra, Jáva, Borneo a Bali), dříve propojené s asijskou pevninou, jsou charakteristické bohatou asijskou faunou. Indonésie je domovem mnoha druhů velkých zvířat jako jsou tygři, nosorožci, orangutani, sloni a leopardi, ale počty přežívajících zástupců drasticky klesly a některé druhy jsou nyní kriticky ohroženy. Přibližně 60 % území zaujímají lesy. Na Sumatře a Kalimantanu v nich převládají asijské druhy. Lesy na menší a hustěji osídlené Jávě byly z větší části odstraněny za účelem zemědělství a lidského osídlení. Sulawesi, Nusa Tenggara a Moluky, které byly dlouhodobě odděleny od kontinentu, si vytvořily vlastní unikátní směsici fauny a flory. Nová Guinea, která byla součástí australské pevniny, je domovem unikátní fauny a flory připomínající tu australskou, jejíž součástí je více než 600 druhů ptáků.

    Pouze druhy žijící v Austrálii dosahují větší míry endemity než indonéské. Za endemity lze označit 26% z 1531 druhů indonéských ptáků a 39% z 515 druhů savců. Indonéské pobřeží dlouhé 80 tisíc km je obklopeno tropickými moři, které přispívají k vysoké biodiverzitě druhů. V Indonésii se nacházejí řada mořských a pobřežních ekosystémů, například pláží, písečných dun, korálových útesů, estuárů, mangrov, nánosů v ústí řek a malých ostrovních ekosystémů. Britský přírodovědec Alfred Wallace popsal dělící linii mezi územím rozšířením asijských a australských druhů v Indonésii. Tato linie, označována někdy jako Wallaceova, se táhne severojižně podél okraje Sundského šelfu, mezi Kalimantanem a Sulawesi, podél Lombockého průlivu mezi Lombokem a Bali. Fauna a flora směrem na západ od linie má více asijský a směrem na východ více australský charakter. Ve své knize The Malay Archipelago z roku 1869 popisuje Wallace mnohé unikátní místní druhy. Oblast ostrovů mezi jeho linií a Novou Guineou je dnes označována jako Wallacea.

    Početná populace a rychlá industrializace jsou v současnosti hrozbami pro životní prostředí, jehož ochrana ovšem není kvůli chudobě a nedostatku zdrojů hlavní prioritou vlády. Aktuálními environmentálními problémy jsou například rozsáhlé odlesňování a s ním související lesní požáry vytvářející smog nad západní Indonésií, Malajsií a Singapurem. Dále též nadužívání mořských zdrojů a problémy spojené s překotnou urbanizací, například znečištění ovzduší, dopravní zácpy, přebytek odpadu a nedostatek kvalitní vody. Indonésie je kvůli odlesňování a ničení rašelinišť třetím největším producentem skleníkových plynů na světě. Kvůli ničení jejich domovského prostředí bylo Mezinárodním svazem pro ochranu přírody označeno 140 druhů savců za ohrožené a 15, mezi nimi i orangutan sumaterský, za kriticky ohrožené.

Ekonomika

    Indonésie je největší ekonomikou jihovýchodní Asie a také členkou skupiny dvaceti největších světových ekonomik G-20. Odhadovaný HDP byl k roku 2007 408 mld. USD (1038 mld. USD dle parity kupní síly), v přepočtu na jednoho občana tedy 1812 USD (4616 USD dle parity kupní síly). Sektor služeb vytváří 45,3%, průmysl 40,7% a zemědělství 14% HDP (2005). V zemědělství však pracuje 44,3% obyvatelstva, tj. asi 95 milionů osob. Ve službách pracuje 36,9% obyvatel a v průmyslu 18,8%. Hlavními průmyslovými sektory jsou těžba ropy a zemního plynu, výroba látek a oděvů a těžba. Nejvýznamnějšími zemědělskými produkty jsou palmový olej, rýže, čaj, káva, koření a guma.

[Zdroj: cs.wikipedia.org]

Neváhejte nás kontaktovat poptávkovým formulářem nebo telefonicky. Nejsme omezeni pouze nabídkou na internetu a rádi Vám vyjdeme vstříc! tel.: 224 934 775,224 934 936 

Jméno a příjmení E-mail Telefon Požadované datum odjezdu Počet dní Požadovaný způsob dopravy autobusem letecky vlastní Počet dospělých Počet dětí Počet pokojů Poznámka Zde doplňte další informace (věk dětí, požadovaný počet lůžek na pokoji, zvolený typ stravování, zdravotní omezení apod.)     Opište kontrolní kód Kontrolní kód